Můj příběh

OFIKO

 

Zdravím vás přátelé! Jmenuji se Lukáš a jsem přesně ten typ člověka, který když si něco umane, tak si za tím tvrdě jde. Studoval jsem obor mechanik-elektrotechnik, ale maturitu jsem už neudělal. Zkusil jsem ji 3x a 3x jsem selhal. Pro firmy jsem byl kvůli tomu naprosto bezcenný a nezbylo mi nic jiného, než pracovat na směny a věřit, že se jednou dostanu do bodu, o kterém jsem snil.

 

O tom, že budu podnikat a vydělávat hromady peněz jsem snil už na střední škole a jen díky své víry jsem maturitní neúspěch nebral až tak vážně. Sice jsem v sebe věřil, ale vůbec jsem nevěděl, jak toho dosáhnu. Ve škole nás nikdy v kreativním myšlení moc nerozvíjeli, doma se o nějakém progressu vůbec nemluvilo a můj jediný vzor byl maximálně tak Arnold Schwarzenegger.

 

 

 

JAKO KREVETA V OCEÁNU

 

Kvůli maturitnímu neúspěchu mě odepsala i rodina od mé ex-přítelkyně doma to taky docela vřelo. Kdykoliv jsem jen zmínil slovíčko "podnikat" nebo "lepší peníze", tak se mi okamžitě všichni vysmáli a připomněli mi, jaká jsem bez maturity nula. Holt ve společnosti převládá názor, že čím lepší papír máte, tím vyděláváte více peněz. Ale tímto všem nějak uniká pointa, že se jen zavazují a jsou otroky peněz. Peníze nepracují pro ně, oni pracují pro peníze a tím se zbavují osobní síly a svobody. 

 

Já už tehdy věděl, že tohle není moje cesta a dost mě trápilo, že jsem na všechno sám. Nikdo mě nikdy nepochopil a ani si tu snahu nedal. Jsem z rodiny, kde chození do zaměstnání kvůli jistoty v drobotinu je základ. Stejně jako rozdělování lidí podle titulu, podle vzhledu, barvy kůže, národnosti anebo podle toho, kolik má zrovna v kapse peněz...

 

Nikdy jsem nepoznal, co to znamená podpora rodiny. Nikdy jsem to slovíčko "věřím v tebe, že to dokážeš" neslyšel ani od lidí, na kterých mi záleželo. Vždy jsem do druhých vkládal více lásky a času, než oni do mě. A taky jsem měl kdysi kvůli tomu sklony k vnitřnímu sebepoškozování. Na základní škole mi učení moc nešlo a když jsem chtěl jít na nějaký volitelný obor, třeba na německý jazyk, tak mě učitelka vyhodila se slovy, že na to nemám. Školní psycholožka mi řekla, že skončím jako obyčejný dělník a předurčila mi chudobu s kriminálem. A to jen kvůli tomu, jak jsem vypadal a kvůli tomu, protože jsem se kvůli svým vnitřním démonům snažil ze sebe dělat třídního šaška.

 

Kdykoliv jsem se zmínil, že chci podnikat a být jiný, tak se mi dostalo jen výsměchu a ponížení. Na střední se mi vysmáli dokonce i učitelé, když se mě zeptali, co chci dělat po škole. Musel jsem žít dvojí život a mít dvě tváře. Ve společnosti ze sebe dělat obyčejného člověka, abych zapadl a doma jsem budoval svůj sen. Nikdy jsem neměl nikoho s kým bych si mohl popovídat o tom, co mě trápí. Nikdy nikoho moje problémy nezajímaly, ale když se trápili ostatní, tak já vždy naslouchal. 

 

Makal jsem za 14 tis. měsíčně, neměl jsem žádné opravdové přátele, podporu rodiny a ani nikoho jiného, kdo by mi nějakým způsobem pomohl se posunout v před. Myslel jsem si, že mi ten vysněný život není určený a někdo ze shora schválně útočí na mou cestu. Jenže postupem času mi došlo, že tohle všechno jsou jenom lekce, které mě mají dovést k nějakému uvědomění.

 

 

UVĚDOMĚNÍ A OVLÁDNUTÍ EGA

 

Ve škole a společnosti jsem se naučil jen to jedno, a to jsou peníze. Za těmi se celý život jako lidstvo ženeme. Tak moc jsem se první 3 roky za penězi hnal, až jsem zapomněl na to nedůležitější. A to jsem já, moje štěstí a můj progress. Touha po penězích mi zatemnila rozum, což mi několikrát zapříčinilo vyhoření. Do toho jsem absolutně nevěděl nic o moci ega. Celou dobu jsem jen odevzdával svou osobní moc a dával za vinu druhým, proč mi něco nejde.

 

Mé tehdejší ego mi zapříčinilo několik pádů na dno jen kvůli pýchy a zaslepení. Za první 3 roky jsem udělal oceán chyb a stalo se mi spoustu špatných věcí. Taky jsem se kvůli tomu neustále ptal Boha, proč se mi to všechno děje. Nechtěl jsem nikoho okrást a ani nikomu ublížit. A pak mi došlo, že to všechno jsou jen lekce, díky kterých jsem rostl. Ale jen v případě, že jsem došel k tomu uvědomení a naučil jsem se vše konstruktivně rozpitvávat.

 

Všechny, ať už pozitivní nebo negativní věci jsem tedy začal rozpitvávat a zkoumat. A co se stalo? Našel jsem odpovědi a zlepšil jsem se. Naučil jsem se být šťastnější a pochopil jsem, že pokud chci vybudovat obrovský majetek, musím se naučit žít po skromnu. Protože peníze nejsou od toho, aby se s nimi nějakým způsobem nakupovaly materiální věci pro chvilkové uspokojení ega. začal jsem tedy peníze  více a více reinvestovat. Budoval jsem likvidní majetek v podobě akcií, dividend, kryptoměn a nemovitostí. Prostě všeho, co nějak uchovává hodnotu mých peněz a mohu z toho čerpat příjem.

 

 

PRVNÍ MILION DÍKY DROPSHIPPINGU

 

Trvalo mi 3 roky, než jsem jsem se v tom naučil pořádně chodit. Čtvrtý rok jsem se rozhodl napsat svou knihu. Cítil jsem, že za ty 4 roky jsem nasbíral více zkušeností, než ostatní z mého okolí dohromady. Chtěl jsem strašně pomáhat druhým a učit je. Potom přišel můj mentoring a lidé díky mě začali vydělávat peníze. Ale pořád to nějak nebylo ono, cítil jsem, že ve mě pořád něco chybí.

 

A během toho jsem pokračoval ve svých projektech včetně psaní druhé knihy. Čas běžel a já se najednou díky dropshippingu na eBay dostal na svůj první milion hrubého obratu měsíčně. Potom přišel americký eBay trh a můj nejlepší klient se dostal poprvé v životě na 700 000 Kč měsíčně díky mého obchodního modelu. A tím to neskončilo. Výsledky s obraty nad 80tis Kč měsíčně začaly přicházet více a více lidem. A já najednou pochopil v čem spočívá kousek mého osudu. Našel jsem novou touhu a každý zájem anebo úspěch druhých mě posouval a nutil se zdokonalovat.

 

Následně přišla moje druhá kniha můj první kurz. V minulosti jsem se setkal s případy, kdy mi někdo vykradl návod z mé první knihy na drop a prodával to jako své "know-how" za více, než stála má kniha. A o takových případech jsem slýchával čím dál častěji. Proto jsem svůj kurz udělal tak, abych mohl s každým člověkem pracovat individuálně. A světě div se, lidé začali vydělávat. A těm, kterým se nepodařilo se dostat na lepší částky jsem vymysleli alternativum a rozjeli něco jiného.

 

 

FILANTROP A VIZIONÁŘ?

 

Na své cestě jsem se naučil, že pokud se někdo prezentuje jako lidumil, tak mu v závěru jde jen o namotání jeho bankovního konta. Přijde mi absurdní soudit druhé podle majetku anebo podle vzhledu. Kdysi mě to trápilo. A taky mě trápilo, že na většinu mých spoluprací anebo jen dotazů nikdo nikdy neodepisuje. Nehledě na to, kolika jsem pomohl lidem anebo co jsem všechno dokázal vybudovat, tak se mnou většinou vždy všichni pohrdali. Když šlo o službu pro ně, vždy všichni s pokorou komunikovali, ale jakmile mělo dojít na protislužbu, už nikdo nehnul ani prstem.

 

Já vždy všem lidem na svém IG odepisoval, každému jsem se věnoval zvlášť a každému jsem pomáhal stejně, jako tomu člověku před tím. Dělal jsem to, co mě nikdy nikdo nedopřál. Je sice hezké, že se někdo zajímá, když jde o nahnání důvěry, sledovanosti a čísel, ale jakmile má někdo udělat něco zadarmo jen pro toho člověka, tak nikdo už nehne ani prste. Teda kromě mě. Já moc dobře vím, jaké to je, když prosíme o odpověď nebo o motivaci, a všichni vás ignorují. Moc dobře vím, jak to mrzí a jak bezcenně si potom člověk připadá. A proto všechny lidi beru jako stejně rovné. 

 

A tohle ze mě dělá vizionáře? Ano, chci tuhle společnost změnit, každému člověku pomáhat individuálně a něco za sebou zanechat. Pokud je při volbách hlas každého člověka důležitý, proč už se to tak nebere i u lidí jako živoucích bytostí? Každý člověk je důležitý a něčím výjimečný. Každý si zaslouží pomoc a odpovědi.

 

 

 

 

 

 

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení